Někdo si v dětství přeje být zvěrolékařem, já už na základní škole věděla, že chci pracovat s lidmi a tím směrem se začalo ubírat i moje další studium. Zprvu mě zajímala práce s mentálně postiženými jedinci, to se však změnilo během bakalářského studia, kdy jsem dostala příležitost doučovat děti v sociálně vyloučených lokalitách. Práce s lidmi, kteří vyrůstali v nefunkčním prostředí mi dávala velký smysl.  Za dobu své praxe jsem měla možnost pracovat se stovkami dětí, mladých lidí a jejich rodiči z různých prostředí, kteří se potýkali s všemožnými těžkostmi, od výchovných problémů po těžké traumatizující události. Můj profesní život formovaly zároveň vlastní zkušenosti a několik těžkých životních momentů, které mi dodaly sílu a ukázaly směr. 

Ve své praxi se primárně zaměřuji na děti a mládež, ale ani práce s dospělými mi není cizí. I s nimi se nakonec velmi často dostáváme k tomu, že nejvíce problémů pramení z dětství, do kterého je potřeba se vrátit a hledat souvislost s tím, co se děje dnes.