Dotaz
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na váš názor ohledně 2,5 letého syna.
Narodil se v termínu, porod sice císař, ale bez komplikací. Odmala byl klidný, usměvavý, málo brečel.
Asi v roce se ale začal v noci budit s hrozným pláčem, byl k neuklidnění, kopal kolem sebe, kolikrát byl až sám sobě nebezpečný, na nic v té chvíli nereagoval. Tyto stavy se opakovali občas, ale většinou ve stejnou dobu a trvaly okolo 10-15 minut. Přisuzovala bych to nočním běsům.
Před druhým rokem sice ustaly, ale okolo roku a půl se začal ve vzteku projevovat velice agresivně. Pokud má sourozenec něco, co chce on, začne ho mlátit, kousat, občas ten vztek obrátí proti sobě a štípe sám sebe. Citlivě, resp. záchvaty vzteku, začal reagovat i ve chvíli, kdy je příliš unavený nebo něco není, tak jak je zvyklý.
Chápu, že se ještě vyvíjí a může se to zlepšit, ale napadlo mě, zda by se u něho nemohlo jednat o hypersenzitivitu.
Předem mockrát děkuji.
Názor psychologa
Dobrý den,
buzení se v jednom roce, které popisujete může mít různé příčiny. Vedle nemoci nebo bolesti z kousání se může například jednat o úzkost z odloučení nebo jiná obava, která s věkem souvisí.
Pokud přejdeme k agresi, kterou u 2,5letého syna popisujete, v období 18 měsíců až 3 let si dítě začíná uvědomovat svou oddělenost od ostatních jedinců (rodičů, sourozenců aj.). Znamená to, že se potřebují najednou prosazovat, sdělovat svou nelibost a projevovat se natolik nezávisle, jak jim to okolnosti a věk dovolují. Zároveň mají stále i omezené sebeovládání a teprve se začínají učit podstatné dovednosti na zvládání agrese – například počkat, sdílet svoje emoce a potřeby nebo se zaměřit na něco jiného.
Zároveň díky tomu, že nejsou batolata ještě schopna komunikovat verbálně, projevují svoje potřeby skrze činy. Když chce hračku, odvede vás k ní. Když je naštvané, unavené, frustrované, pomáhá si akcí, jako je úder, kopnutí, kousání nebo tlačení.
Stejně jako u všeho v souvislosti s vývojem dítětem, i u agresivity hovoříme o velké variabilitě a individuálních rozdílech. Intenzivnější a reaktivnější děti budou své emoce zvládat obtížněji než klidnější dítě. Reaktivní dítě se totiž spoléhá na to, že používá svá gesta ke komunikaci silných emocí.
Vaším úkolem zde bude pomoci mu porozumět a komunikovat s ním pocity a potřeby neagresivním způsobem. Bude to o trpělivosti a čase. Nicméně s vaší podporou se to syn skutečně může naučit. Jsou ale nezbytné i hranice. To znamená nedovolit mu druhým ubližovat a být v tom striktní, aby pochopilo, že to není v pořádku. Agresivní činy jako údery vůči rodičům a sourozencům, se často objevují ve chvíli, kdy jsou batolata přemožena stresující situací nebo náročnými pocity (žárlivost či hněv). V tomto věku mohou být emoce a činy u batolat skutečně vyhrocené.
Pokud jde o hypersenzitivitu, dítě s touto poruchou má problémy s vjemy, které mohou každodenní činnosti činit nesnesitelnými. Reagují nadměrně na světlo, hluk, textury apod. Tyto symptomy z vašeho popisu syna nevnímám. Kdyby vás to zajímalo, příznaky hypersenzitivity u dětí naleznete na našich webových stránkách. Stejně tak tam máme i doporučení jak pracovat s agresivitou u malého dítěte. Mohu vám případně poslat odkaz.
Snad vám byla má odpověď nápomocná a budu držet palce se synem. Ať se daří.
Šárka Červinková
