Dotaz
Dobrý den,
chtěla bych se vám svěřit s jedním problémem.
Je mi 23 let, jsem 2 roky po svatbě a s manželem máme 2 letou dcerku. Náš vztah s manželem někdy není vůbec jednoduchý, je to velký paličák a myslí si svoje. Když mu třeba něco říkám, má pocit, že mu lžu a skoro vždy si to upraví podle sebe a řekne mi, že to není pravda co říkám, přitom jsou to věci u kterých vůbec nebyl přítomen. Někdy je hodně výbušný, nasere ho maličkost. Při hádce mi někdy řekl, že jsem kráva a někdy si dovolil i horší výrazy. Jednou mi roztrhal tričko při hádce, nebo mě shodil s gauče na zem. Když se rozpláču, tak se mi směje, co to na něj hraju za divadýlko a že jsem hrozná. No zkrátka je to s ním občas složitý.
Před rokem jsme společně začali stavět rodinný dům, takže je možné, že se ty jeho nálady odvíjely právě od té stavby. Ráno do práce a odpoledne hned na stavbu, domu přicházel až kolem 22h. Byl tam každý den. Přišlo mi to tak, že prostě už toho na něj bylo moc a každý den se na někom musel vybít a to jsem byla já. Ale musím říct, že teď během zimy, se to zlepšilo. Víc jsme se spolu bavili, i dcerku si občas vezme a jdou si hrát. Za to jsem ráda, že aspoň nějakou cestu si k ní našel, předtím ji spíš ignoroval.
Dcerka je v poslední době také hodně urvaná, furt si něco vymýšlí, každý ráno se vzteká, no vlastně ne jen ráno, je to pokaždé, jak není po jejím… a do toho všeho ještě tchýně. Bydlíme s ní a furt nám všechno organizuje, furt do malé cpe nějaký jídlo, říká mi, jak ji mam oblíkat, začala se nám plést do stavby. Co a jak máme dělat, furt vyzvídá u manžela, když nejsem doma, kontroluje nám ledničku, furt říká co bych malé měla dávat, když jsme s malou na zahradě, furt nás sleduje za oknem co děláme a když přijdeme domů, tak vypráví co všechno jsme tam dělali, ví to snad líp jak já 😀 Prostě děs, už si nevím rady. A teď konečně k mému hlavnímu problému.
V poslední době je toho asi na mě moc a neustále mám v sobě divný pocit, pořád se mi v hlavě promítají myšlenky že jsem nemocná, že zemřu, že mám rakovinu a že už tu nikdy nebudu.. nejhorší je to večer před spaním, někdy se stane, že ještě o půl 2 v noci nespím, nejde to, furt to mám před očima. Buší mi srdce a mám hrozný strach, že umřu, že už nikdy neuvidím vyrůstat svoji dceru, neuvidím jak nastupuje do školy. Je to hrozný pocit. Vůbec nevím, co s tím. Někdy se mě stalo že jsem se úplně někde uvnitř těla třásla, ani bych byla schopna nakrmit malou. A když jsem se postavila, tak jsem měla pocit, že modlím. Nejspíš to bylo ze stresu, ale to už jsem naštěstí trošku zvládla a teď je to o něco lepší. Ale myšlenky mám furt stejný. Trvá to už od léta. Není to celou tu dobu v kuse, někdy na to zapomenu, ale po nějaké době se ty myšlenky zase vrátí. Asi jsem divná, ale už mě to fakt začíná hodně štvát. Jsem mladá a nechci ještě zemřít.
Díky za jakoukoliv radu
Názor poradce
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, že jste napsala do poradny.
Jak čtu Váš text, vnímám, že se nacházíte v náročné situaci, ve které jste hodně osamělá. Často když máme na starost malé děti, ve vašem případě navíc ještě časté konflikty s manželem a nerespektování vašich hranic od tchyně, můžeme jednoduše zapomenout na sebe. Máte čas i pro sebe? Věnujete svým koníčkům a zájmům dost času?
Váš vztah s manželem vnímám jako velmi náročný. Zdá se, že od něj potřebujete pochopení a přijetí. Musí to být vyčerpávající, když Vám nevěří nebo se směje, když brečíte. Jak prožíváte jeho výbušnost? Komunikujete spolu o hádkách a jejich příčinách asertivním způsobem? Agresivita u mužů jako následek frustrace či přetížení jsou častější než u žen. Vulgarismy mohou poukazovat na posunuté hranice, které se pravděpodobně naučil již v dětství. Cítím, že teď Vám věnuje víc času. Souvisí to se stavbou? Jak spolu trávíte čas? Co znamená, že věnuje čas dceři?
Muselo být náročné být v domácnosti se tchyní, která vás kontroluje. Zajímalo by mě, jak se to stalo, že tchyně bydlí s vámi? Trval na tom manžel? A bude se s Vámi stěhovat i do nového domu? Pokud ano, je možné, že nový dům je spíš projekt matky se synem? Jak nastavujete hranice, když máte v domácnosti tchyni? Zastává se Vás manžel, když tchyně překračuje Vaše hranice?
Pro hlubší porozumění komunikací, doporučuji Vám knihu, kde autorka popisuje, jak asertivně komunikovat v různých situacích: https://www.databazeknih.cz/knihy/empaticka-a-asertivni-komunikace-438708
Co se týče Vaší dcery, tak ta se nachází ve fázi, kdy bojuje s rodiči. To se projevuje právě výbušností a agresivitou. Dítě může do hraček například kopat, kousat nebo brečet. Tato fáze je přechodná a slouží dítěti k tomu, aby určilo hranice rodičů a identifikovalo se. Tato vývojová fáze přetrvává do tří let. Je to náročné období jak pro dítě, tak i pro rodiče, ale jde o přirozenou součást vývoje, která časem pomine.
Vaše problémy s usínáním, strach ze smrti a onemocnění mohou být příznakem úzkosti. Jste v neustálém stresu, který se odráží na vaší psychice. Ráda bych vás ubezpečila, že nejste divná. Ve stávající situaci, kterou popisujete, je pochopitelné, že vaše psychika reaguje tímto způsobem. Úzkost je mechanismus, který nás upozorňuje na to, že něco v našem životě není v pořádku. A vy máte skutečně hodně naloženo. Je to reakce na stres, který trvá již nějakou dobu. Ze zkušenosti mohu doporučit absolvovat individuální terapii. Co můžete dělat okamžitě, a co mohu jedině doporučit, jsou relaxační techniky jako například Jacobsona, nebo meditace Mindfulness, která se doporučuje při úzkostech.
Máte to v domácnosti velmi náročné. Manžel, který Vás nepodporuje a projevuje agresi vůči Vám, tchyně, která s Vámi soutěží o roli ženy a partnerky v domácnosti, a ještě dcera, která má náročné období. Je pochopitelně, že z toho chcete uniknout. Myšlenky na smrt nebo nemoc mohou být vašim nevědomým přáním, protože už toho máte až nad hlavu. Máte možnost z toho uniknout jinak? Sraz s kamarádkami, nebo vaše primární rodina? Pohlídá tchyně malou, abyste mohla vyrazit ven a odpočinout si?
To, že prožíváte naštvání je pochopitelné, však jste si nevybrala, že budete mít úzkosti. Máte na co být naštvaná, je to správný vztek. Vztek nám pomáhá pochopit, že je něco špatně, vztek nás varuje, že musíme něco pozměnit, vyřešit. Je to přímá reakce na nespravedlnost, zklamání či ublížení. Vztek také můžeme vnímat jako energii či zdroj síly, která nám pomáhá dosáhnout cíle a překonávat překážky.
Z Vašeho textu také cítím, že téma hranic a jejích nastavování je pro Vás důležité. To je pro mnoho lidí náročné, protože je obtížné hlídat si své potřeby a asertivně je ustát. Doporučila bych Vám zkusit i rodinnou terapii, která by Vám mohla pomoct.
Doufám, že Vám tyto rady pomohou cítit se lépe.
Držím Vám palce,
Sara Urakbayeva
Odpověděla:
Bc. Sára Urakbayeva
