Strach je jednou ze základních emocí, která hraje důležitou roli při udržování bezpečí, protože nás mobilizuje, abychom zvládli potenciální nebezpečí. Strach vzniká s hrozbou újmy, ať už fyzické , emocionální nebo psychologické, skutečné nebo domnělé.
Když jsme schopni se s hrozbou vyrovnat, strach se tím zmenší nebo odstraní. Alternativně, když jsme bezmocní snížit hrozbu újmy, strach to zesílí.
Funkce strachu
Univerzální funkcí strachu je předcházet škodám nebo je redukovat.
Okamžitá hrozba újmy zaměřuje naši pozornost a mobilizuje nás, abychom se s nebezpečím vyrovnali. Tímto způsobem nám může strach zachránit život. Donutí nás okamžitě reagovat, aniž bychom na to museli zapojit mysl (např. uhnout jedoucímu automobilu). Evoluční přednastavené akce strachu zahrnují boj, útěk a zmrazení.
Reakce na strach v nás samotných
Jako nás strach může okamžitou reakcí zachránit, jindy může člověka držet v pasti. Zatímco některým lidem připadá strach téměř netolerovatelný a emocím se za každou cenu vyhýbají, jiní zažívají potěšení z pocitu strachu a hledají ho (např. sledují horor).
Reakce na strach u ostatních
Strach u druhých vyvolává reakci sblížení, ochránit oběť. Jde o rozvinutou schopnost soucitu, respektovat a trpělivě uklidňovat někoho, kdo se bojí něčeho, čeho se nebojíme (většina z nás takové obavy odmítá). Nepotřebujeme pociťovat strach jiného člověka, abychom mu mohli pomoct a pochopit, co potřebuje.
